MSR - I.cena , CACT, všestranný vítěz retrievrů

Brzy ráno v sobotu 29.8. jsem vyrazila s Baddíkem na MSR, byla jsem ráda, že tento rok, kdy jsme byli nominovaní, jsou tyto zkoušky pořádány na Libavé a máme to tedy opravdu kousek. Jela jsem tam s pocitem, že již být nominována je pocta, a kdybychom to došli, budeme spokojeni. Očekávala jsem opravdu těžké terény a přísné rozhodčí a hlavně pejsky, kteří jsou už mazáci :)

Po příjezdu byl nástup, ale ještě předtím jsme všichni prošli veterinární kontrolou.Po krátkém úvodu jsme losovali. Celkem nás nastoupilo 19 vůdců.  My jsme si vylosovali los č.7. (že by šťastné číslo, říkala jsem si)

Začínala jsem vodou :)

Ve skupině jsem byla druhá, což snad nemohlo být lepší. První disciplína byla navádění na 2 kusy kachny - handling na vodě. To Baddík miluje a jako první disciplína super. Baddík šel pro tu kachnu, co tam už byla, bez zaváhání vyrazil, popadl a vzorně odevzdal, na druhou taky bez váhání plaval, popadl ji, ale ouha, rozhodl se, že to prostě zkusí, předsedl si vzorně asi 1.5m vedle mě, a protože jsem se rozhodla, že mu nic neprojde ani na zkouškách, čekala jsem cca půl minuty, jestli třeba přijde, ale ne, seděl jako přibitý. Po zvážení jak přijít o méně bodů, jsem Baddíkovi řekla přines a on prostě přines. Takže handling 4, přinášení 4,3 poslušnost 4, radost z práce 4.

Druhá disciplína chůze u nohy, no to už jsem měla obavy, bo Baddík byl nabuzený z vody. Ovšem terén byl vyšší travou a fakt nerovným terénem. Protože mám špatné kolena, šla jsem fakt opatrně a to mi vlastně pomohlo, bo na Baddíka jsem moc nemyslela a on ví, že když jdu opatrně, on musí taky, protože by mě jinak mohl zranit. Takže super práce, vodění 4.

Následovala vlečka pernaté, tam jsem se nebála, ale člověk nikdy neví. Baddík vystřelil a bleskově donesl, ale co se nestalo, Baddík jak běžel a bažant mu v tlamě skákal, tak praskla kůže na krku. Po celou dobu vlečky jsme ho viděli a tak bylo jasné, že nenačíná, prostě měl smůlu, asi byl bažant křehký, takže vlečka 3. Poslední disciplínou u rozhodčích pana Šarmana a pana Kašpara byla dohledávka kachny v rákosí. Měla jsem velký strach, že to nedáme, bylo to přes vodu a za vodou se již nesměly dávat povely. Tady se ukázalo, že jako vůdce mám ještě velké mezery. Baddy ihned šel na vodu, ale já jsem myslela opožděně a dala mu povel ne, když chtěl vylézt na druhý břeh. To jsem fakt pokazila, Baddy nechápal co má tedy dělat a začal hledat ve vodě. Po delším přemlouvání jsem ho přece jen dostala znovu na druhý břeh a tam už to bylo na něm, připadalo mi to nekonečné, Baddík to sice hned cítil, ale nemohl to dohledat, asi mu to nějak blbě zapadlo, nebo si to přišlápl, nevím, pořád se tam točil a prohrabával to tam, pak na chvíli odběhl jestli to není jinde a zase se vrátil, to já už málem omdlela. Pan rozhodčí byl ale fakt borec a podpořil mě. A v ten moment vylezl Baddík s kachnou, nádhera a hrozná úleva, ani nepřemýšlel nad lumpárnama a přinesl ji vzorně přes vodu zpět, myslím, že i on se lekl, že to nenajde. Dokonce jsme to stihli v super limitu. Takže dohledávka 3, přinášení 4, poslušnost 4, radost 4.

Úplně jsem potřebovala pauzu, dali jsme si naštěstí oběd a já i pivko (birell) a šli jsme na pole. Mezitím ovšem přišli fakt blbé zprávy. Na čtverci vypadli 4psi a na barvě 2. Takže strach co bude zítra. Ale snažila jsem se to neřešit.

První disciplína u nových rozhodčích, pana Danielovského a pana Kalicha, byl handling na poli. To jsme trénovali, takže jsem šla bez obav. A zase ta moje nezkušenost, točil se vítr a tak jsem myslela, že jde Baddy blbě. No tak jsem ho usměrňovala povely. Baddík, protože je to kluk poslušný šel cik cak dle mého navádění. No u druhého kusu, šel sám, ale povelů bylo dost. Rozhodčí rozhodli handling 4, poslušnost 4,přinášení 4,4. Ovšem že pokud bych i nadále hlasitě ovládala Baddyho, sníží mi známku.

Potom bylo slídění, to Baddy miluje, pokud je ve vyšší trávě, a tady bylo i rákosí, super. Snažila jsem se téměř Baddyho neovládat, šel sám, ví co dělat, párkrát jsem mu jen ukázala rukou kam ještě má jít. Pochvala od rozhodčích, pěkná práce a hlavně tiché navádění. Slídění 4, poslušnost 4, radost 4.

Šli jsme na čtverec na poli. To jsme vůbec netrénovali, tak jsem nevěděla jak to dopadne. Baddy vyrazil a já ho chtěla už odpískat, že je moc daleko, ale rozhodčí pohoršeně na mě, ať ho nechám pracovat, to byla moje záchrana, Baddy už to cítil a za chvilku nesl králíka. Navedla jsem ho na druhou stranu a vzorně čekala, kroužil pořád kolem jednoho místa a já měla pocit,že to tam snad není. Byla jsem uklidněna, že je :) a za chvilku Baddík vzorně nesl bažanta. Stihli jsme to v super limitu - čtverec pole 4, přinášení 4,4.

Následoval ošemetný marking. Dle mého názoru profi práce, žádný pubertální výkyv. Aport v terénu 4, přinášení 4.

Poslední disciplínou dne byly klidy na stanovišti v lese. Ve skupině malý+velký les vypadli další dva psi a tak mi nervy pracovali. Uklidňovala jsem se, že zatím Baddy nikdy nevyběhl. Bylo nás jen 11vůdců. Bohužel jak honci začali hlučet, vyběhl zajíc z houštiny a Blekýs od našeho kamaráda se ho rozhodl chytit, strhl i vedlejší fenku, která jediná ten den došla les, my ostatní jsme to ustáli, ale nevím, nevím, jak by to dopadlo, kdyby zajíček běžel kolem nás.

První den byl tedy za námi, zatím jsme byli v I.ceně, takže spokojenost a odjeli jsme přespat na chatu, protože nám doma hárá Ellinka a my se chtěli vyspat do růžova na další den.

V neděli, opravdu dobře vyspaní, jsme vyrazili na velký les, po včerejším vypadnutí tolika psů na barvě jsem moc optimistická nebyla a protože jsem to už několikrát Baddymu zkazila, rozhodla jsem se absolutně nechat vše na něm. Vytáhla jsem si první barvu a po té, co jsem se lekla, jsem zjistila, že je to vlastně super, bo to budu mít aspoň za sebou.

První jsme šli na šoulačku. Baddík šel jako profík, akorát při přivolání, jsem musela dát dvakrát povel rukou, což rozhodčí tolerovali, protože Baddy byl na slunku a já ve stínu, takže asi blbě viděl. Šoulačka 4. A šli jsme na barvu. Baddík se pěkně nasadil a šel asi 100m a troubení, rozhodčí mi ukázali kde sešel a já nervózní maximálně pokračovala, Baddík se opět pěkně chytil barvy a já ho tentokrát nenechala jít tak rychle, bo jsem si nechtěla něco udělat s nohama. Dokonce jsme označili lože, takže jsem se zklidnila a při přecházení cesty jsem zahlédla i barvu, Baddík šel nádherně s nízkým nosem a pomalu, že jsem stíhala jít za ním normálním krokem a dokonce mě opravdu přivedl ke kusu . Moc jsem ho chválila, protože to byla dlouhá barva a přes dvě cesty, upravila jsem srnečku po radě rozhodčích, převzala úlomek a vyslechla nádherné troubení. Barva 3. Velká spokojenost.

Měli jsme to za sebou a já měla klidný žaludek další 2 hodiny, nádhera.

Následoval malý les, začínali jsme odložením, to má Baddy zmáknuté perfektně. To nevím, co by se muselo stát, aby se pohnul. Byla jsem celkem v klidu, možná i proto, že tam kde jsem byla schovaná, bylo mraveniště a já neustále odstraňovala ze sebe mravence, Baddík po 5ti minutách ležel přesně ve stejné poloze. Odložení 4.

Tak a šli jsme na obávaný čtverec. Naštěstí foukalo, tak jsem si říkala, že to snad dáme. Rozhodčí mi vše vysvětlila a řekla, že vpravo je hnědý králík a vlevo černý. Vyslala jsem Baddyho a čekala, občas slyšela jak šmějdí. Za chvíli přinesl černého králíka, já ho pochválila a vyslala blbě, zase doleva, prostě další moje chyba. Baddík bohužel poslouchá a tak šmějdil opět vlevo, já si vduchu říkala, že mám šikovného psa a že se stočí doprava, když tam nic nenajde, po pro mě neskutečné době jsem ho zaslechla vpravo a probudila se ve mě naděje. Po cca 20 vteřinách mi vynesl hnědého králíka a vzorně předal. Celkový čas mě šokoval 6minut 18vteřin, takže dohledávka 3, přinášení 4,4. I tak ovšem super, Baddíka jsem pochválila a začala být v euforii, že bychom to mohli dojít v I.ceně.

Zbývala už jen vlečka srstnaté a to v lese, což má Baddík moc rád. Vyslala jsem Baddíka, on se odklonil od vlečky doleva, pak ji překřížil doprava a pak se ztratil. Za chvíli byl zpět a hrdě si nesl králíčka. Ale ouha pan Řezníček se netvářil moc chvalně a já jsem propadla panice, že to bude průser. Přišla jediná naše rozhodčí, žena, paní Erhartová a dlouho se radili. Nakonec vlečka 3. Já jsem ovšem ještě pár minut byla ve stresu, takže až po vyhodnocení jsem zjistila, že jsem zkoušky úspěšně dokončila a ještě k tomu v první ceně - co víc si přát. Rozhodla jsem se tedy ještě Baddíkovi s fotografem Michalem udělat profi foto s králíkem a vyrazila jsem na základnu. Nádherný pocit uvolnění.

Po příjezdu jsem zjistila, že v I.ceně jsem došla jenom já s goldenem a pan Žampach s fletkou. Takže to už jsem nedala a šla jsem se rozptýlit k vodě, kde jsem chtěla zahnat slzy štěstí, takže máme CACT a možná jsme dokonce vítězové. Bylo mi naznačeno, že fakt my, a já ovládala emoce, co to šlo, protože jsem na vyhlašování nechtěla brečet tak, že bych nemohla mluvit. Ukápla mi ale slza, ale v rámci normálnosti. Byla to nádhera, překonání všech mých snů a přání, a hlavně satisfakce, že i pes, který chodí za dětma se mazlit, může být dobrý lovecký pes. Dokonce jsem i v rámci možností pronesla závěrečnou řeč, takže jsme to zvládli na jedničku a naše jména budou vyryta na putovní pohár.

Na závěr bych chtěla říci, že tuto sezónu jsme šli na několik zkoušek a měli nepřetržitě smůlu, až jsem si dělala srandu, že si to asi všechno vybereme na MSR a opravdu, tady jsme si vybrali štěstí a i přes spoustu mých chyb se Baddík nedal a bojoval co mohl i v horku které jsme měli po oba dny, bez úžasné bytosti paní Petry, která mě podporovala celou dobu a dolívala vodu a podpory Jolany a Zdeni Pokorných si nedovedu představit jak bych to zvládla. Děkuji moc všem třem :)